Ocemocnění parodontu

Hlavní náplní stomatologického oboru Parodontologie je diagnostika a léčba onemocnění parodontu. Zvláštní slovo parodont,  v překladu závěsný aparát zubní,  představuje vlastně soubor několika tkání,  které drží zub v čelistní kosti a umožňují jeho normální funkci.  Každá z těchto tkání,  nebo celý jejich soubor,   mohou být postiženy řadou různých onemocnění.  V současném pojetí oboru parodontologie dělíme onemocnění parodontu do osmi základních skupin a každá z nich má řadu dalších podskupin.  Zdaleka největší závažnost pro dnešní populaci má však skupina plakem podmíněných onemocnění,  a to je zánět dásní (gingivitis) a zánět závěsného aparátu (parodontitis ,většina lidí zná tato onemocnění pod špatným názvem paradentóza).

 

Hlavním vyvolávajícím faktorem těchto onemocnění je mikrobiální zubní povlak ( tzv.  zubní plak). Ten vyvolává základní onemocnění a mohou se k němu připojit další místní nebo celkové faktory, které pak to základní onemocnění modifikují, zpravidla k horšímu( např. kouření, tah retní uzdičky,  mělké vestibulum,  ortodontické vady,  některé léky a také některá onemocnění). Epidemiologické studie posledních let dokazují, že výskyt těchto plakem podmíněných onemocnění se v ekonomicky vyspělých zemích nijak výrazněji nemění a postihuje skoro celou populaci. Naopak kazivost chrupu je v těchto zemích vcelku zvládnutým problémem.

 

V České republice potřebuje léčbu zánětu dásní a zánětu závěsného aparátu asi 85% populace,  více než 1/3 obyvatelstva do 40 let trpí parodontitidou a u populace nad 50 let ztráty zubů z důvodů parodontitis naprosto převažují ztráty zubů z jiných příčin. Za hlavní příčinu onemocnění parodontu všechny provedené studie označují nedostatečnou úroveň nebo kvalitu ústní hygieny a za hlavní urychlující faktory považují kouření, užívání některých léků a doprovodná onemocnění. Na druhé straně je nutno říci, že parodontitis má vztah i ke genetice.  Parodontitis však nelze zdědit , ale je možné zdědit určité predispozice k tomuto onemocnění.


Jak onemocnění vzniká
Velmi zjednodušeně vznikne plakem podmíněné onemocnění parodontu následujícím způsobem:
 
Na začátku se vytvoří na zubu zubní povlak. Ten je při nedostatečné hygieně špatně z povrchu zubu odstraněn a tak se ho tvoří stále větší množství, množí se v něm bakterie a plak vyzrává. S přibývajícím časem přibývá bakterií,  část povlaku tím,  že se v něm ukládají minerály ze slin mineralizuje a vzniká zubní kámen. Na tomto kameni se znovu usazuje povlak a ten znovu vyzrává a mineralizuje a tak pořád dokola.  Zubní kámen spolu s povlakem poškozují a dráždí přilehlou dáseň. Ta na to reaguje překrvením a zduřením a vzniká zánět. Zpočátku jen na povrchu malého okrsku dásně přilehlé k zubu,  postupně však s přibývajícím množstvím kamene a povlaku se zánět rozšiřuje a zachvátí celou oblast dásně kolem zubu včetně papil v mezizubních prostorech. Stále se však jedná o povrchový zánět, který je omezen jen na okolí zubu. Tento stav může trvat velmi dlouho,  řádově několik roků. Takto vzniklou situaci označujeme jako zánět dásní( gingivitis).
 
Řada lidí to důvěrně zná,  dáseň se jeví jako zarudlý pruh kolem zubů,  papily mezi zuby jsou zvětšené s barokními tvary a všechno to při čištění zubů,  dotyku párátkem nebo dokonce při jídle snadno a intenzivně krvácí. Často se pacienti ráno probudí a v ústech najdou sliny smísené s krví.  Je to stav stále reversibilní, tedy při adekvátně vedené léčbě se dáseň vrátí do původního stavu a nezaznamená žádné škody. Pokud k léčbě nedojde, zánětlivé změny na dásni stále trvají a postupně se šíří do hloubky tkání závěsného aparátu. Začínají se poškozovat a úplně rozpadat jednotlivé části parodontu, dáseň se odchlipuje od povrchu zubu a vzniká takzvaný parodontální chobot. Je to v podstatě jakási kapsa, která vznikne mezi povrchem zubu a dásní.Je různě hluboká a lokalizovaná na různých místech kolem zubu.
 
Dá se změřit její hloubka pomocí speciálních kalibrovaných sond a obecně platí, že čím je tato kapsa hlubší, tím je poškození tkání závažnější. V okamžiku, kdy vznikne parodontální chobot, nemluvíme už o zánětu dásní, ale o zánětu závěsného aparátu zubu, tedy o parodontitidě. Z výše uvedeného vyplývá, že zánět dásní je předstupeň zánětu závěsného aparátu a že neléčený zánět dásní přechází v zánět závěsného aparátu, tedy parodontitis. Nejzávažnějším problémem parodontitidy je právě existence parodontálního chobotu. Tato kapsa totiž neumožňuje dokonalou ústní hygienu, zůstávají v ní zbytky z jídla, zubní povlak s obrovským množstvím bakterií a zubní kámen.Čím hlubší tato kapsa je, tím agresivnější druhy bakterií v ní žijí a tím výraznější poškození tkání vznikne.Největší škody vznikají na kosti, která drží zuby.
 
Probíhající zánět ji poškozuje natolik, že dochází k její resorpci a k jejímu úbytku.To se navenek projevuje jako prodloužení zubů, které vystupují z dásní, mohou se viklat, protože už nejsou dobře v kosti ukotveny, nebo mohou měnit svoji polohu v čelisti ( mluvíme o putování zubů).V konečné fázi rozvoje parodontitis může dojít k tak velkému uvolnění zubů, že dochází k jejich vypadávání popřípadě si pacient vytáhne takto uvolněný zub sám.Mnohem častěji však dochází při pokročilé parodontitidě k různým bolestivým příhodám, zejména ke vzniku hnisavých ložisek, která donutí pacienta navštívit lékaře a ten takto postižený zub zpravidla odstraní.
 
Parodontitis je onemocnění léčitelné, ale na rozdíl od prostého zánětu dásní není zcela reversibilní.Znamená to, že vyléčená parodontitida se nezhojí zcela beze škod. Hojí se tak, že ztracené a poškozené tkáně se už neobnoví plně, ale jen částečně a proto je v naprosté většině případů nutným výsledkem různě velká ztráta tvrdých i měkkých tkání.Tato ztráta se navenek projevuje určitým prodloužením zubů a ústupem dásně a je tím větší,čím závažnější je stav před započetím léčby.
 
Léčba tohoto onemocnění je zpravidla dlouhodobá záležitost a je hodně závislá na spolupráci pacienta a především na důkladné ústní hygieně. Pacient, který absolvoval úspěšnou léčbu parodontitidy, je zpravidla ohrožen opětovným vzplanutím onemocnění a je proto žádoucí, aby po skončení aktivní fáze léčby zůstal po dlouhodobou kontrolou parodontologa a také dentální hygienistky ( tzv. podpůrná léčba, recall). 
© Všechna práva vyhrazena
Proudly powered by WordPress | Theme: Sparker by Canyon Themes.